IVETA BARTOŠOVÁ
16. 11. 2006
| Zpěvačka Iveta Bartošová (35) si po zkrachovalém třináctiletém vztahu s Ladislavem Štaidlem a nedávném rozchodu s právníkem Michaelem Černohubým na samotu nestěžuje. Už jenom proto, že má pětiletého syna Artura, o kterého se v její nepřítomnosti stará chůva a manager. Také se netají tím, že se opět zamilovala. Jejím novým přítelem je o deset let mladší slovenský zpěvák Karola Cinna.
| |
V současné době také připravujete nové album... Ano. Po nocích. Práce je náročná, protože přes den existuju jako matka, večer mám většinou představení a v noci jdu zpívat. Je to deska, o které nechci zatím moc mluvit. Prozradíte aspoň, o čem bude? Bude zpracovaná velmi moderně, tanečně a bude to tak trochu překvapení. Vyjde na začátku října. Za dobu své osmnáctileté kariéry jste několikrát změnila image. Začínala jste jako nevinná blondýnka, pak se z vás stala bruneta, teď jste opět světlovlasá. Jaké změny plánujete nyní? Žádné. Přicházejí přirozeně. Jsem velmi intuitivní a spontánní člověk, takže veškeré změny byly pocitové. Protože když někde stojím a koukají na mě lidé, potřebuju mít dobrý pocit. V osmnácti se mě snažili stylizovat do něčeho a někam. Věšeli na mě stříbrné oblečení a silně líčili oči. Já to tak necítila a řekla jsem si, už nikdy. Samozřejmě že dneska se to stává také. Kolikrát se musím, když fotím nějaký titul, svěřit do rukou vizážistů. Někdy si ani nemohu vybrat fotografa. Takže i v pozici, v jaké dnes jsem, ze mne udělají jiného člověka. To samé se občas stává i v rozhovorech. Máte jistě na mysli bulvár. Dost ostře ho kritizujete... Myslím, že na to mám právo. Bere mi soukromí, klid na mou práci a ovlivňuje ji. Jak? Když vyjde nějaký článek, který navíc není pravdivý, nijak mi to nepomůže. Tyhle časopisy jsou přesvědčené, že když napíšou o někom cokoli negativního, lidé to kupují. Proti tomu se nedá bránit. Ale musím se pokusit s tím vyrovnat. Brát v úvahu, že se s tím budu stále potýkat. Kdybych se třeba soudila a po několika letech vyhrála, bude mě to stát vypětí a peníze. Nakonec vyhraju malou omluvu, ale o problému už nikdo vědět nebude. Díky těmhle bulvárním časopisům jsem už ztratila mnoho. A mohlo mi to vzít i kariéru a práci. Přesto se stále držíte. Je to asi zázrak. Pro mne v podobných situacích je nejpodstatnější, abych to neodnesla psychicky. Že se k tomu vracím. Jak to tedy je s tím celým zástupem mužů, se kterými jste měla údajně prožít milostný románek? Například s Romanem Vojtkem, Jiřím Kornem... Jirka taky? Vidíte, to se ke mně ani nedoneslo. Jak to vzniká? Je to jednoduché. Třeba na večírku jsem se s někým bavila, šla jsem s ním na oběd, novináři nás vyfotili, dali tučný titulek a už to bylo. Tyto časopisy neustále slídí po různých senzacích a nejvíce je zajímá, jestli jsem nebo nejsem bez muže. A jste? Nejsem. Chcete mít ještě děti? Ano, chci mít děti. Před časem jste se se synem přestěhovala do Uhříněvsi. Jak se cítíte v tak velkém domě? Vždycky jsem bydlela ve velkých domech. Po tom, co jsme se odstěhovali od Ládi Štaidla, jsme měli pronajaté v jedné vile celé spodní patro. Jsem na velké prostory zvyklá, stejně jako starat se o zahradu a dům. Jsem člověk, který je normální a přemýšlí normálně, i když si to lidé nemyslí. Je pro mě vyčerpávající to stále někomu dokazovat. Jak to všechno zvládáte? Starat se o syna, dům, zpívat... Od narození Artura mám chůvu. Jinak bych syna musela brát na televizní natáčení a po koncertech. Je to ale už druhá chůva, protože jsme měnili bydliště. Dá se říct, že jsme adoptovali babičku s dědečkem. Je to rodina, o které říkám, že mi spadla z nebe. Měla jsem problém najít někoho, komu bych naprosto důvěřovala. V nich tu jistotu mám. Kromě chův také měníte své manažery... Kolegové jich měli možná mnohem víc než já za celou osmnáctiletou kariéru. Jsem na dlouhé vztahy jak soukromé, tak pracovní. A když tenhle vztah ztroskotá, tak je to asi proto, že jsem tomu člověku přestala z nějakého důvodu důvěřovat. V práci to většinou bývá o penězích. Je těžké najít někoho, kdo pro vás bude pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Vyřizovat za vás spoustu věcí, o kterých se kolikrát nestihnete ani poradit. Takže manažer by měl být člověk, který přemýšlí a dýchá stejně jako vy. A já jsem takového našla v Petru Vrátilovi. Pomáhá vám i v soukromých věcech? Ano. Třeba když si vezmu s sebou Artura do práce, postará se o něj během představení. Slyšela jsem, že si necháváte vozit auto do myčky a nakupovat osobní věci. Samozřejmě že v manažerově pracovní smlouvě je starat se o mé auto, protože to je pracovní prostředek. Zároveň je i mým řidičem. To už opravdu nevím, jak bych zvládla jezdit po servisech. Ale jinak si do myčky umím sama zajet a nabrat benzín taky. Jste vášnivá řidička? Jsem. Řídit mě baví. Zkoušela jsem i pionýra. Mám na něj dokonce řidičák, ale moc mi to nešlo, tak jsem to rychle vzdala. Mám ráda bezpečné a rychlé vozy, protože neustále spěchám na koncerty, a když můžu, jezdím rychle. Jakou nejvyšší rychlostí jste jela? Stoosmdesátkou. Sice jsem se bála, ale musela jsem. Jinak jsem velmi pozorný, trpělivý a ohleduplný řidič. Zvláště když vozím syna. Tohle jsou výjimečné situace. Někdy se stalo, že mě chytili za rychlost, ale já mám třeba dvě představení denně a nemůžu si dovolit přijít pozdě. Jsou ale takové situace, že když se potřebuju rychle někam dostat, najmu si policejní vůz s houkačkou. Kdy vás policejní vůz vezl naposledy? Před Vánocemi do Brna. Přijížděli jsme pozdě a policisté nás vezli až k buňce, kde jsem měla šatnu. Museli jsme prorazit davem lidí, kteří nám bouchali na okénka. Byl to úžasný pocit a šel mi z toho mráz po zádech. Nakonec mě nechtěli pustit ani z jeviště. Stalo se vám někdy, že byste se dojetím rozplakala? Na tomto koncertě jsem byla velmi dojatá, když chudé cikánské děti se mnou zpívaly koledy. Někdy se mi na pódiu stává, že nemůžu ani zpívat. Co jiného vás ještě rozpláče? Někdy se rozpláču při dobře natočeném filmu. Od toho by také měly být, aby dokázaly člověka pohltit. A také u pohádek, když se na ně dívám s Arturem. Jsem jím hodně ovlivněná. Co byste chtěla mít ze svého syna? Jsem přesvědčená, že si svou cestu najde sám. Už dnes dává velmi najevo, co chce, a je silná osobnost. A co chce? Jsou to dětské maličkosti. Má trochu právnické sklony, protože všechno umí dokonale zdůvodnit. A to, jak si prosazuje svou a jak na to chodí z různých stran, mě někdy pobaví. Být správnou mámou a dobře fungovat v práci vám musí sebrat hodně energie. Nechtěla jste někdy úplně od všeho utéct? Zrovna nedávno, když se mi nepodařilo pár pracovních věcí, pak do toho Artur dostal střevní chřipku, maminka měla normální chřipku. Seběhlo se to všechno v jeden den. Říkala jsem si, že chci někam pryč, na hory. Tam jezdím pokaždé, když potřebuju vypadnout, aby nás nikdo nepozoroval. Takové nabíjení potřebuju stále častěji. V dětství jste závodně lyžovala. Jste stále vášnivou sportovkyní? Jsem. Akorát běžky, na kterých jsem běhala naposledy jako mladší dorostenka za Severomoravský kraj, mám schované doma v kumbálu a pořád se na ně koukám. Neuvažovala jste někdy o kariéře sportovkyně? Vždycky jsem chtěla zpívat. I v době, kdy jsem závodila. Ale jsem docela ráda, že jsem absolvovala lyžařskou školu, protože jako dítě jsem byla neustále nemocná. Měla jsem chronicky nemocné průdušky a trvalé angíny. Sport mě zocelil a díky němu jsem schopná zvládnout tuhle velkou zátěž. Ale spíše mi vadí psychika která mě oslabí a bere energii. Takže jakékoli zbytečné problémy, podrazy, starosti mě ničí. Jak podobné prohry a podrazy snášíte? Špatně, protože jsem velmi citlivá a lidská. Ale teď už se tím - kvůli dítěti - dlouho netrápím. Trvá mi to jeden dva večery. Zavřu se doma a chci být o samotě. Někdy třeba něco rozbiju nebo mrsknu s kastrolem o zem. Je lepší to ze sebe dostávat ven. To pomůže. Nebo se vybrečím, pak vypiju litr a půl minerálky a je mi dobře. Jste narozená ve znamení o Skopce. Ti mají také v povaze odpouštět... Ano, já strašně ráda odpouštím. Trvá mi to sice déle, ale o potom to jsou úžasné situace, které jsou nenahraditelné. | |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
